Celá staletí už protéká Ostravou Valchařská strouha. Před dávnými lety pohaněla kola tkalcovských stavů tak zvané valchy přebytečná voda hnala kola starého mlýnu. Mezi mlynářskou chasou a soukeníky docházelo k častým sporům a hádkám o vodu.

  Roku 1577 usnesla se městská rada, aby soukeníkům bylo potvrzeno právo použití tolika vody, kolik spotřebují. Mlynář Václav Smrk se musel spokojit s přebytečnou vodou. Avšak ani toto prohlášení nezabránilo dalším rozbrojům mezi mlynářem soukeníky.

  Léta mijela - město měnilo svou tvář. Mlýny, rybníky mizely, zednici stavěli obytné domy a továrny. Zůstávala Valchařská strouha, do níž přitékala z továren kalná voda přeplněná ruznými odpadky oleje a nečistoty. Níže ve městě, po pravém břehu strouhy, stála jáma Karolina. Odtamtud vypouštěli z třídírny uhli upotřebenou vodu. Tam bylo uhlí proplavovàno vodou. Voda přinášela jemný i hrubší uhelmý prach do strouhy. Strouha byla černá a její dno plné bahna, po ostravsku ,,šlamu".

  A občas přišli dèlmíci a po několik týdnů čistili strouhu. Vyházeli ven hromady bahna a odešli. To vše minulo. 

  Jednoho dne, přes tak zvanou ,,dolimu", jde starší člověk. Na rameně nese lopatu.  Vysouká si rukávy a zaloví lopatou v kalné vodě. Vytáhne ji plnou hustého bahna. Jednou, po druhé ... a na břehu roste čermá hromádka. Lidé se udivenè na mostě  zastavili, aby se podivili: ,,Nale, podivajtě se na chlopa co tame robi?"

  ,,Možna že ma na mozku švaba a mysli se, že je kajši na Klondyku na Aljašce. Budě v tym možna hledať zlato ..."

  ,,Něma všecko doma," dodává jiný chodec. Lidé se usmívají a odcházejí. Sluníčko pěkně hřeje a vyssává vodu z hromádky bahna. Chlapík je spokojený. Rozbíhá se ke skupině domů, mizí v jedné chodbě a po chvíli se vrací s kolečkem. Naloží bahno a jede domů.

  ,,Na, chlope, co tež to smyčíš do chalupy? Taky maras! Celu siň s tym zasviniš! Co s tym chceš robiť?"

  ,,Zatopiť v pecu!"

  ,,Ja ti zatopim! Ja to vyčepu z chalupy! Aji s tebou" - drsně uvitala ho žena. - Tak nějak to začínalo.

  Nové myšlenky a vynálezy přijímají lide s nedůvěrou. Šlam se stává topivem několika chudobnějších rodin. Ve městě žije mnoho lidí, pro něž zakoupení uhlí je velikým přepychem. Pozornost podnikavců obrátí se ke strouze. Dolina oživuje. Muži, ženy, mladší hoši, staří pensisté nesou lopaty, rýče, naběračky. Scházejí se jako zlatokopové ke Klondyku. Také zde se plně uplatňuje přísloví: ,,Kdo dřív přijde, ten dřív mele!"

  Není třeba hlásit úřadům zabrání půdy. Vykopaný důlek potvrzuje vlastnické právo: ,,Zde je můj důlek a ty táhni podél břehu dál na sever!"

  Kdo má početnou rodinu, má po ruce laciné pracovní síly. Na příklad starý Trnka. Tomu patří pět nebo šest důlků. Od mostu až k prvnímu sloupu elektrického vedení. Tata loví šlam a plní prázdné důlky. Dcera vyprázdňuje plné a syn odváží vysušený šlam z doliny na prostranství. Tam to máma nakládá do vozíku.

  Svobodní mládenci se spojují. Vznikají společnosti s neobmezeným ručením.

  ,,Josef, poď se mnu do party!"

  ,,Zarobime?"

  ,,Či mě ňeznaš? Se mnu bys nězarobil?"

  ,,Tuž idu."

  Ve dvou se to lépe táhne - hoši táhnou vozík k městu.

  ,,Josef, potisni!"

  ,,Dy tisnu! Hromský kopec, ten dal pary!" Vozík poskočí po asfaltové dlažbě. A brzy vykřikují do oken činžáků svou nabídku: ,,Kuptě se šlam! Kuptě se šlam!"

  ,,Co za to chceťe?"

  ,,Pětatřicet kaček!"

  ,,To matě drahe!"

  ,,Nale též teho je! Esli teho něni pět metrakuv, tuž něch višim."

  ,,Spustě coši. Kupim tu černu bidu.?

  ,,Co řikaš, Jane?"

  ,,Jak už tam chceš" - mávne Jan rukou. ,,Tuž dajtě dvaatřicet, něch ztratim." Výtěžek se rozdělí na polovic.

  ,,Josef drauf, něch eště do večera dva razy obratime. Zajeděme dva, tři razy a zelena budě v kapse."

  Šlamaři dobře vydělávají. Nu a když člověk vydělá, tak si také popřává. Člověk pojí, též něco vypije, pěkně se obléká.

  ,,Dobry děň, pane Josef" - křičí obchodnik mezi dveřmi. Dobrých zákazníků si váží.

  Za noci se plíží ke strouze lidé, kteří žnou, ale neseli. Kradou vysušený šlam. Odnášejí ho ve kbelicích, a odvažejí na kolečkách. Šlamři mlčí.

  ,,Do pěruna! Do stoďablu! Borak boraka okradě!" Někdo v noci odvezl všechen šlam na voze. Večer číhá několik šlamařů u strouhy. - ,, Enem něch kdo přidě! Ten si to vypije!"

  A nikdo nepřichází. - Zloději asi tuší přítomnost strážců.

  Až jedné noci. ,,Aha. Přeci kdoši idě!"

  Ke strouze se plíží tmavý stín. Temné postavy vyskočí od země. ,,Josef drž! Nepuščaj!"

  ,,Hrome, dyť to je baba. - To je ta hluchoněma, co meška naprotivo nas! - Co s ňu?"

  ,,Hoďme ju do vody."

  ,,Dy je to ženska!"

  Gentlemani. Aby nezůstala bez trestu, hodili její kbeliky di strouhy. Je krásná noc a noční koupel zdraví neškodí. Chceš-li zachránit kbelíky, lez do vody!

  Zloději neustávají ve svých výpravách, proto každou noc někdo hlídá. ,,Francek tu máš dvě kačky. Daj tež pozur na muj šlam. Ja idu do dom" - pravi někdo ze šlamařú.

  ,,Co by ni, enem di!"

  Francek si koupí žejdlík čisté režné. Popije, udělá ohniček, kouzlo letní noci na něj zapůsobí a hlídač spí. Ráno Lojzek přijde a jeho šlam je pryč. Křičí, nadává Frantovi a pak běží pro strážnika. ,,Pane stražnik, ja mu dal dvě kačky, aby mi hlidal šlam, dy už tu u svojiho zustaně. Muj kdoši do rana ukrad a jeho ni!"

  ,,Dal vám dvě koruny?"

  ,,Měl jste mu hlídat jeho hromádku?"

  ,,Pane inspektor, ja za to němožu, ja sem usnul" - hají se horlivě Francek.

  ,,Vezměte si jeho šlam!" - zní šalamounský rozsudek.

  Někdy se také šlamaři se zloději střetnou. Dnes natloukli zloději hlídači, zítra si na ně počíhá několik šlamařů a někdo si pak poleží v posteli. Malí zloději přicházejí večer ke strouze s kbelikem a naběračkou. Hrabou na dně strouhy, jako by vybírali, ale sotva zpozorují, že se nikdo nedívá, naplbí se kbelík z některé hromádky.

  Šlamaři obyčejně vyhrabou před hromadou vysušeného šlamu díru a naplní ji řídkým bahnem. Povrch posypou popelem. Zlodějíček udělá dva kroky a bác - až po pás trčí v zrádném bahně.

  Proklíná a za smíchu hlídačova dobývá se z bahna ven. Odchází s nepořízenou. Ale zítra určitě pobídne souseda, aby si také doběhl pro šlam.
  Ve dne sluníčko mile hřeje. Člověku se ani do práce nechce.

  ,,Juzek maš karty? Zahrajem se!"

  ,,A co? Očko?"

  ,,Tuž baj!"

  Usednou do trávy a hrají: ,,Davaj..., no eště jednu. Dosť - Hop ten bank! Kolik je tam teho?"

  ,,Pět, šest, osm... asi deset kači!"

  ,,Hop to všecko! - Hrome fura!"

  Peníze se stěhují z kapes do kapes. Očko, komando, štos. Ke strouze přicházejí zkušení karbaníci. Šlamaři prohravají mnohdy výtěžky celotýdenní práce.

  ,,Francek fixluje!" - Zaleskne se nůž, přiletí facka. Neví mnohdy nikdo, odkud přiletěla.

  Někteří šlamaři pamatují na zadní kolečka. Šetří. Starý Trnka si už dokonce koupil na rozvážení šlamu dva koníky. S jedním jezdí syn, s druhým zase táta. Ostatní na ně závistivě pohlížejí. - ,,Ti se vzmahaju. Přišli a něměli nic a včil už se dvuma koňma jezďu."

  Dny ubíhají, ke strouze přicházejí noví šlamaři z řad nezaměstnaných. Nastává volné soutěžení. Ceny šlamu pod tlakem velké nabídky a malé poptávky klesají. Plný vozík dvacetpět korun, dvacet, osmnáct. Už nevydělávjí šlamaři tolik peněz jako dříve a mnozí už prodávají svá kutací práva.

  Správa závodu nelibě nese nekalou konkurenci. Postaví rybníky, vodu z prádla vypustí do nich. Šlam se tam usazuje a vypouštěná voda přináší čím dál tím méně šlamu. Šlamaři pozorují úbytek bahna a zoufale se snaží vybrat ještě to, co na dně leží. Ale i toho je čím dál méně.

  Šlamaři opouštěji rýžoviště. Několik vytrvalců se pokouší o další rýžování. A i ti, zdrcení nezdarem, opouštějí své důlky. Valchařská strouha je několik měsiců opušťena. Občas se tam objví jeden nebo dva chlapíci. Hrabou na dnè strouhy to, co voda sem tam ještě připlaví. Někdy také přijede s koníkem starý Trnka. Koníka pustí v dolině do trávy. Nechť se napase, člověk ho nemusí krmit. A Trnka loví šlam.

  ,,Nazdar, Trnko, tuž jak se vam vedě?"

  ,, Ech, všelijak, enem dobře ni! Roboty nèni, už sem musel aji teho jedneho koňa předať a jak to tak dale pujdě , tuž předam baj aji teho druheho..."

  Šlamař vzpomíná: ,,Ja, ja, něbylo, Trnko, jak   za tych časuv, dokeď teho šlamu bylo dosť. To se zarabjalo! To bylo dycky holaj dušo pěkla něni! Ale něskaj je tu trochu teho blata a to je tak řidke, že to žaden někupi. A potem, dy to něskaj ludě kupja tak lacno v zavodě, že by to člověku něstalo ani za to voziť!"

  ,,Kdo něhral v karty, tuž ten eště coši ma,, - prohlásí Trnka. ,,No, už teho budě dosť, pojedu zase do dom."

  Zapřáhá konika a jeho teskný hlas rozléhá se dolinou: ,,Vijo! No tak, vijo!" 

  Šlamař se obrátí ke svému kamarádu: ,Namluv se jeho dceru. Ona dostaně velke věno. Stary Trnka dycky pravi - moja cera dostaňe ode mě šlamuvku pod frydlantskym mostem, kravu, koňa a ten chlop, kery se ju veme, němusi se o nic starať!"

  ,,No, a tuž je šikovna ta děvucha?"

  ,,No, moc ni. Nale něskaj žaden se nědiva na krasu, enem dy děvucha co ma. Co je z pěkneho, dy se teho něnajiš" - a šlamař odhodil naběračku stranou. ,,Něchme teho, stejnak tam nic něni. Musíme se poohlednuť kaj indě, tu z teho už něbudě nikda nic."

  A šlamaři znovu odcházejí, aby se už snad nikdy sem nevrátili. Podél Valchařské strouhy pod frýdlanským mostem zůstávaly jen vyhrabané důlky - svědci zašlé slávy šlamařů - avšak ani ty nezůstanou. Valchařská strouha se zasypává a ostravský Klondyke (čti Klondajk) zaniká. Zůstanou jen vzpomínky na ostravské šlamaře, na "černou bídu", jak šlam nazývali, kterou proměňovali lidé v peníze. Zmizel kousek černé bídy

                                                                                                                                                                                                                        1948

  Přepsal v původním znění:
  Pluta Miroslav
  Pro historické a informační studium.
  04.09.2014
  Neprodejne
06.04.2015 20:23:22
labutak

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (7155 | 39%)
Ne (5508 | 30%)
http://www.transphoto.ru/
http://www.mhd-ostrava.cz/
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one